(Flloyd, 24.10.2010, basne)
Cestou rozbitou a trnitou šel jsem já sám
ranami života zdrcen a sražen
Žádnou jiskrou nebyl jsem hnán
žitím byl jsem již znaven.
Hořkost svou často jsem zapíjel
drogami zaháněl žal
Každý krok dál mě jen ubíjel
plamínek naděje jen lehounce plál
Však boj s osudem nehodil jsem za hlavu
chtěl jsem jít a s životem bít se dál
Tak sebral jsem všechnu svou odvahu
a na dveře léčebny zaklepal
Vteřiny jako věčnost táhly se
já trpěl jsem jak pes
celým svým srdcem rval jsem se
tak s čistou hlavou stojím dnes.
S úsměvem vyšel jsem do světa
a chtěl vidět jeho krásu
na cestě potkal jsem milou ženu
a v ní našel jsem svou spásu.