(šuměnka, 24.11.2010, basne)
Znám svět z koňského hřbetu! / A dobře, řekla bych /
Souhra, jak u koncertu, pocit, jak ptáka v letu
když hnala jsem ho v trysk…
Les voněl parou deště / kůň ohrnoval pysk
A tuhle zkušenost nesměním za ni hřích
když potom i on voněl potem plýskavic
a v klusu rytmu cit a taky mnohem víc
bez sedla hnala jsem ho, větve šlehajíc
jen volnost velká kolem kol a ticho z oranic...
Znám svět ze hřbetu koně! / Tak zvláštní pocit ten /
když soulad vítr honě, je chvěním rozmělněn
a pod kopyty mizí cesty ráz…
Les v úžasu vždy stál / a neuhnivší spas
A tenhle prožitek nadřadím lásky scén
když v kroku objala jsem hřívu na šíji
a volným klusáním les čas nám promíjí
dvě bytosti tak rozdílné, však duší kopií
jen svoboda kol kolem dvou v semknuté linii…