(STIMPRE, 25.11.2010, basne)
Čeká na ni
kousek od nádraží
léto praská
někde v trávě
boční pohled vnímá
průlet motýla
když jde k němu
vnímá její chůzi
vnímá klín
a oblost jejích ňader
nahé nohy
tolikrát je líbal
když si v trávě
lehla na záda
zase ji povede polem
až dojdou k jejich stromu
stíny zelených lístků
slunce na bílé kůži
společně strávený čas
zatančí nad jejím klínem
voňavý večerní hraní,
ale dneska je to trochu jiný
když jde k němu
vnímá její chůzi
vnímá její klín
a oblost jejích ňader
už skoro natáhne ruku,
aby ji přitáhl k sobě,
aby mohli pokračovat
kde minule odpadli štastní a spolu
nahatí v trávě jak v ráji
zpocení neklidnou láskou
když sevřený stehny jen vzdechne
proč chvíle nebývá delší
zpocení neklidnou láskou
kdy ona se dotýká nehtem
vousů na jeho tváři
jakoby psala čísla vlaků
které ji vozí od něho a k němu,
ale dneska je to trochu jiný
pozná to na jejích očích
tryská z nich světlo večerní hvězdy
svítí v nich jiskry přání
plane a plápolá to v nich
je jiná... je čistější než padlý sníh
visí jí na rtech co poví
a ona jako by byla jediná co zná
tajemství
ho zavolá ho zakřičí
ho vyvolá
jako by vybouchlo léto
Jsem těhotná!!!
Já čekám čekám čekám
MIMINKO!
Obyčejnej den někde v létě
obyčejná cesta
kousek od nádraží
obyčejná chvíle
a nádhernej výbuch radosti
ohňostroj lásky a citu
v jediný vteřině
napěchovanej jako scénář k velkofilmu...
Jaký mu dáme jméno?
Bude to kluk a nebo holka?
Vezmeš si mě?
A myslíš, že budem bydlet u vašich
nebo si postavíme dům?
... nechám je stát na tý pěšince
kousek od nádraží
nechám je tam
v tom létě
1972
pak se narodím
prožiju 38 let
a vrátím se myšlenkou na to místo
v trávě pod stromem.
Děkuju Mámo a Táto.