(Mirka Hedbávná, 28.11.2010, basne)
Padám si z oblohy
na město spící,
pánu bez čepice
rozdovádím kštici
a dámě vetknu
perly do vlasů.
Padám si z oblohy,
v šlépějích rovnoběžím,
zase sněžím,
bílý k objetí.
Copak jsem chladný
nebo krutý,
jestliže vzápětí
tě zasněžím...?