(Lucie Teru, 14.01.2011, basne)
Probolená do nového věku
snad krásním
střípkem odhodlání
být šťastná
jen tak
obyčejně
s přídechem zázraku
stočeného do hadích ocásků
letní bouřky
to předešlé věnovala jsem chaosu
a zlobě prodchnuté poznáním
vlastní hodnoty
duše v kleci
z chirurgicky ostré oceli
už nebolí
jen občas
podvědomě
nechtěná
Včera jsem si obarvila vlasy
odstínem noční oblohy
a ze stříbra děda Vševěda
upletla si nárámek mládí
a slov těšících
"Jsi jako rozkvetlá alej akátů a lip
vonící do letní noci"
Děkuji nevím co říct
snad jen
víš jednou vezmu ti duši
a dám ti tu svou
větrnou
co o další rok uzrála
v dubovém sudu
kde trpkost
sládne
do chuti
pro znalce
jemné pikantérie