(šuměnka, 04.02.2011, basne)
P r o b u d i l i
jsme se v pomalém rozkvétání
tam kdesi uvnitř velkých listenů
abychom vůní krásněli
a načerpali síly
Dvě těla místo spadixů s drobnými květy
a kol dokola nic, jen mokřady, co chrání
Dvě těla, která s nahotou si vítr čechrá v temenu
a do uší jim trávy ševelí
zvukem, jenž mísí touhu s navlhkými světy…
A ruka malíře nás zachytila v chvíli;
v níž proti sobě stojíme v posvátné strnulosti
v níž toulec srdce vytvořil
v níž pohledy nám k sobě zabloudily
a stáli jsme tam živočišně prostí
v níž nic než čas se chutí promísil
..a my spáchali hřích, co přesto nese pečeť nevinnosti…