(Taog, 06.02.2011, basne)
Z otevřené oblohy sype se mráz
celým tělem do hlíny
myšlenky třesou se
jak zašlé listí zimního dubu
vzpomínat budu
na zelená kolena džín
oči hřející do oblohy
a propletené vůně
dech zasažený bleskem
vyhřmíval ve spáncích
když sesychaly sny
v žáru nahých těl nad kořeny
a vadnoucí ozvěna
tráva kolem slehla stejným sněhem
a v tobě zbyly květy.