(šuměnka, 19.02.2011, basne)
Na jedné ze svých zvláštních cest
jsem potkala se s chlapcem malým
Toužil se na mém těle nést
ve spáncích křídla polámaný
nesl si smutně bohužel…
Byl synem Nykty, noci paní
a bratr boha Thanata
Vše živé tvory v snění chránil
a síla moci bohatá
když makovici v rukou měl…
Dala jsem náruč k dispozici
bych vynesla ho k Okeánu
tu v starce změnil svoji líci
motýlí křídla měl v tu ránu
prý přát si něco mám…
V rukou měl berlu vykládanou
v rohu zas spánek k omámení
Chtěl starosti mé vzít si stranou
a k okrášlení chvíli změnit
až k Lásce zafoukám…
A tak si přeji v třpytném tichu
by dlaň má Tebe pohladila
by úlevy i přidal příchuť
a tělu zbyla mužná síla
pro každý další den…
On usmál se jen, poodešel
a řekl budiž; „máš to mít!
I zašeptám mu do depeše
že veškerý Tvůj něžný cit
je jenom pro něj předurčen…“