(Ufonečka, 22.02.2011, basne)
Ty zlaté vlasy..
Šeptají o provlátých nocích kolem tvých polibků.
Šeptají o jejích snech, ve kterých se skutečnost prolíná s tvýma potemnělýma očima.
Šeptají tichounce stále dokola.
Šeptají jak bývala šťastná v tvém hřejivém hnízdě, kde strachu nebylo.
Šeptají o milionu a jedné noci v okvětních lístcích tvého zahořklého srdce.
A stále jen šeptají.
Šeptají ti vzpomínky tiše pod pláčem ztěžklá víčka.
Šeptají a ty slepě nasloucháš, protože víš,
že nemá smysl od nich utíkat.
Šeptají a ty slepě nasloucháš,protože víš,
že by se ti jejich šepot stále ozvěnou vracel.
A tak tiše nasloucháš jejich neutuchajícímu šepotu.
A až její zlaté vlasy utichnou,
budeš i ty vědět, že je po všem.
Že je čas všechny prošeptané vzpomínky společně s jejími zlatými prameny uložit do šperkovnice věčnosti.