(šuměnka, 27.02.2011, basne)
Píši Ti znovu posmutnělá slova;
že velmi scházíš mi, můj drahý pane!
že na srdci mám znaky tebou vytepané
a na těle zas oheň, který z Tebe zbyl
v místech, cos dlaní vroucně pohladil
i v kterých jsi mě něžně pomiloval…
Píši Ti znovu roztřesené věty;
že velmi scházíš mi v chladivé noci!
že polibky Tvé stále cítím v bocích
a v ústech Tvoji chuť, kterou si vybavím
i pocit vábení, když cit mě zaplaví
odnášejíc mě v láskyplné světy…
Píši Ti znovu nekonečné psaní;
že velmi scházíš mi tu po celý ten čas!
že v uších zahnízdil se mužně sytý hlas
a mozek vykouzlí ve vteřině Tvou vůni
že každá vzpomínka mi v klíně téměř duní
a každá myšlenka zas kolébá i chrání…