(Lota, 28.02.2011, basne)
.
Jehnědy časné, únorové,
vy nejmilejší květy!
Kdo vzbudil vás? Snad větérkové
vlažnými předjarními rety.
Včera led ještě svíral kmeny
a míza byla utajena.
Jen mráz se plížil pod kameny,
stráň přikrývala sněžná stěna.
A přes noc jakoby se hvězdy
se sluncem v tichu domluvily,
všechno pučí ode zdi ke zdi
a jaro čeká na motýly.
Jehnědy únorové, milé,
sestřičky drobných sněženek,
i já se dočkám velké chvíle,
i kdyby trvalo to věk!
.