(Denael, 09.03.2011, basne)
Po tváři se mi lichý
Nádech rozplývá,
Když svět je teď tichý
A z věcí upřímných
Stává se vidina mizivá.
V očích máme odraz
Koktejlu apatie
S pár kapkami lhostejnosti
Místo ginu.
V náručí zbývá nám
Trocha budoucí utopie,
Která svírá poslední nádechy
Ztracených iluzí z budoucnosti.
A každý z nás nese svoji vinu.
Možná chtělo by to
Sprchu ledovou
Nebo dát si jen pár minut
V tichu pod vodou,
Když karta osudová
Se nám potápí.
A to všechno stihnout
Dřív, než vlnobití slova nic
Naše srdce zatopí.
A i když z většiny vět
Fráze se jen stávají,
Tak někde v nás
Stále žije ten svět,
Kde můry s motýly
Si dobrou noc dávají.
A já nechci zapomenout.