(Dullsinea, 27.03.2011, basne)
Od skutečnosti neutíkám,
jen se ztrácím v dáli.
Vzpomínám na bezstarostný svět,
kdy jenom jsme si hráli.
Harmonie veselého smíchu,
počítání halířů- velkého jmění.
Nemít ponětí o tom, co skrývá se v lihu,
nemyslet na to, že všecko se změní.
Touha být dospěí, a pak zase malí.
Bezstarostně dělat to,co nás baví.
Dětství je loď, co odpluje brzy z rána
a nevrátí se více-
stejně jako plamen z uhaslé svíce.
(Může se zrodit nový, čistý a silný,
Ale nikdy to nebude ten,co jsme opustili.)