(Maura, 30.03.2011, basne)
Jsem jako přeludy s maskou ženy,
někdy mi bývá nejhůře.
Když líbám tě, tak jak naposledy,
bohyně blízká nestvůře.
Mé prsty jak struny nataženy,
povolné něžné drezůře,
vyťukat písmena z abecedy.
Neujdou přísné cenzuře!
Mou masku mi sejmi jako slupku.
Touha se svíjí kolem pupku.
Hraješ si zbytečně na dobráka.
V lásce mi chybí revoluce!
Proč mi tak svíráš moje ruce?
Tak, taková láska mne neláká!