(Kristine Clary-Aldringen, 10.05.2011, basne)
Všechno se mi to pomalu vrací
jako na strunách kytary
jen otřít prach
a smotat prasklé déčko
do spirály
života
Vidím zas verše v úsměvech lidí
kteří dávno odešli
kdysi jsme takhle žili
zpívali u ohně do rána
a kouřili trávu
Je to tak dávno
Vzít v pátek ruksak na záda
a spát zas jednou
pod hvězdami
to pamatují
už jen sešlapané kanady
Vzpomínám chvíle
co patřej jen těm
co neusínaj
je to tak dávno...
Stačí jen natáhnout strunu
a chytit vlak
toulání světem
a verše beze smyslu
bez úvah
a rýmů...
Všechno se mi to pomalu ztrácí