(ZILA78, 10.07.2011, basne)
Bílé paže
pohltili svět
rtuť klesá
jako pěna
červenají zmrzlé tváře
co zrcadlí je led
a spící plesa
zima chladně smělá
sníh jako okvětní lístky
smíchají se blátem v punč
zaváté zebrované břízky
a teplo zeleně je fuč
bílo jako na plátně
než malíř chytí múzu
a dokreslí nebe a hvězdy
když štětcem majestátně
vyobrazí tu krásnou mrazivou hrůzu
jako bělavý závoj nevěsty
jako dort se šlehačkou
a bílí talárek kněze
jako chodník s klouzačkou
a dálková světla mlze
jako kus bílého mramoru
než vytesán byl David
jako opona co vyletí nahoru
když přestane tě bavit
jako tělo
co v hrudi s kusem ledu
nikdy nesmělo milovat
i když moc chtělo
a teď nevím,jestli to ještě svedu
já vím….nemá cenu se litovat!