(ZILA78, 23.07.2011, basne)
Nějak jsem to posral
pohltil mě stín
zabouchl si dveře
a omluva
vyprchala jako
platonická láska
s odstupem času
mládí
jako těkavá látka
co se vypaří
hladí
po vlasech matka
své dítě
ale teď
už ne
jsi velkej
a tak dospělej
uvízlo ti v hlavě
ze všech těch rad
kvůli jedné krávě
všeho se vzdát
drsná je realita
hovno
i ta největší kalamita
nastal pat královno
v zákopech biřmování
pokřtili krysu
ubohé zvířátko
a dali jí bílé šatičky
byla tak krásná
a nevinně čistá
zaslíbená bohu
v očích otce
než jí ublížil
pak narostli jí drápy
a ostré zuby
co pokousali
nejedno srdce
bolí to
ale chápu!