(gaja, 24.02.2006, basne)
I přes strach, který zmizí, když jsme spolu
i přesto, že snídám s cizincem u jednoho stolu
i přes nedůvěru, kterou k sobě stále mám
já říkám si:"Vše je sebeklam."
Možná neučils´ mě milovat
snad nejsi ani první, koho chtěla jsem mít
koho v náručí já chtěla chovat
a se kterým navěky žít.
Však přítomnost jak šňůra perel
navlékána námi jest
já s tou hrstkou perel v dlani
chci s tebou vydat se na jednu z těch cest
aspoň chvíli, než křižovatky rozdělí nás
mně v duši zbyde jen vzpomínka
a zas uslyším jiný hlas...