(Miléne Marguerite, 13.03.2006, basne)
Tuším, že ještě se něco přihodí,
než ledové kry se znovu nalodí
a odplují tam - na druhý břeh.
I pro mne je zima už jako žvýkačka ve vlasech,
však letos snad poprvé mé srdce miluje ten sníh.
Dál plné naděje a síly brodí se v závějích...
Jak malé děcko - nemůžu se jich nabažit.
Snad ještě víc, víc by mohlo nasněžit!
Nevím, čím si vysvětlit u sebe tu změnu.
Obvykle málokdy se v tuto roční dobu vydám do terénu.
A teď? Jak krásné zdají se mi zasněžené pláně!
Zima už je jen jako cizí voják beze zbraně
a v otevřené dlani něco pro mne má.
Netuším co, jsem na to ale zvědavá.
Ještě se něco stane, dokud peřina je bílá.
Tuším, že pro mne tato zima ještě neskončila...