(Manik, 11.04.2006, basne)
Tvé tělo, to je galerie, plná nádherných obrazů,
jež hřejí srdce mé, byť chodím venku po mrazu.
Krásné hory k výletu poutníka velmi lákají,
vrcholky, co noc co noc v poklidu usnout mi nedají.
Pak půjdu dolů do údolí, a bloudím níž a níž,
kde mezi břehy na mně čeká nejsladší rozkoše skrýš.
Tam vprostřed stromů mýtina a touhy plné jezero,
jen sklonit se a pít a pít, a skončit by se nechtělo