(Gwladus, 18.04.2006, basne)
V pustopusté noci, zcela bez pomoci
a vstříc svému osudu kráčela Luna.
V probouzejícím se ránu v rosé trávě
zelo bílé holoubátko tak nevinné, tak malé...
Hučící potok ze skaliských hor
volně se valí do údolí.
V jeho řevu hraje antický chor
sám v sobě probouzejíc duši
V dálce slyšíc hromobití
to Poseidon své vlny vzpouzí.
A v Kreonově domě se Antigona souží.
Zlomený Achileus kráčí vstříc Cháronovi
V podsvětí Cerberos si hoví.
Slunce po nebezké dráze uhání na zlatých koních
a spustošená země saharských pouští skomírá.
V slzavém údolí mého zraku, jež bloudí po kraji
strasti života se zmítají...
Rozcházevši se ve štěstí a v myšlenkách
Sám plovoucí na smutečních ledových krách.