(Manik, 19.04.2006, basne)
Prastarý most
porostlý mechem
kde každý kámen
svou báseň zpívá.
Ty písně o jaru,
kdy květiny kvetly
ve znamení povodní.
Básně léta
bohatá sklizeň
a požáry.
Podzimní sonety
jablka sládla
a umíralo listí.
Obrazy zimy
Ten křišťálový sníh
a sůl palčivá.
Ty písně o lidech
co kráčeli tudy
a psali své životy
Červenou tuší.
Bratříček nezavřel vrátka
lvi mříže nerozbili
Villón už chraptí
když vzdoru chybí síla.
Koráb se potopil
pod tíhou opilosti
a v kolébce z lípy
houpaj se mloci.
Prastarý most
porostlý mechem
už brzy půjde spát.
Doutnák už dohořívá…