(makretka, 24.04.2006, basne)
Proplétám den s nocí
na zdi minulosti
čiší z ní bolest zapomenutých
včerejšků,
jen plyšový medvídek
zůstal na schodech
nožička mu chybí...
*** Bez korálku místo očí
krvácí vatu
z rozpáraných úst ***
Tma padla s posledním
nádechem radosti,
kolotoče přestaly náhle hrát
svojí píseň smutných zítřků
a keře růží
začaly stavět své
království kolem prachových cest
/kolem těch, kde prošlo snad tisíc lidských osudů/
Ale poslední již nedošel!
Zůstal stát v čase
a oněmělé hrůze...