(Miléne Marguerite, 21.07.2006, basne)
Ta škvíra v mém hrdle je příliš úzká
na výkřik, který do oči mi slzy žene…
Snažím se uchopit slova kluzká
a vyslovit těžko sdělitelné…
Nech mě, můj kazateli, páchat hříchy,
a vidět nový stín na starém známém zdivu.
Nech mě, můj kazateli, zmoudřet z pýchy,
nech mě tupou část šípu přiložit na tětivu.
Nedokážu než mlčet přes vlastní neschopné smysly.
A na oltář pokládám už jen vlastní cit.
Tvé dobře míněné rady mi už trochu zkysly.
Tak mlč už a nech mě! Nech mě být…