(G.P., 15.09.2006, basne)
Stojím tu zas pod tvými okny
a je to jak byla bys ve vysoké věži.
Tvůj úsměv ztrácí se, mizí mi do tmy
a tvůj tichý hlas tu slyším jen ztěží.
Tmou šlehl pár světel a tys mi utekla,
jak splašené ptáče, nehmotný stín.
Něco jsi řekla a něco neřekla,
a tak jen něco chápu a něco vím.
Stojím jak don Quichote, tasený meč,
větrný mlýn, to je dnes můj sok,
marně se rozhlížím, kam vést svou zteč,
stojím tu měsíc...půl roku...rok...