(Žiťa, 04.10.2006, basne)
Kéž bych v životě svém byl šťasten,
žil bych ho celým srdcem svým.
Namísto toho se léčím chlastem
a suché kůrky chleba jím.
Užívat si jeho radostí,
jako volní ptáci si užívají letu,
však duše má zeje prázdností
a já sám v mrtvolu kvetu.
Smutek můj jediný přítel jest,
ovšem nikdy si se mnou nepovídá.
Vždyť z oblohy by se mana měla snést,
ale má hlava se zbytečně nahoru dívá.
Jako ostrá trnová koruna,
zaryla se mi do mého mladého čela
tato temná doba úpadku.