(Pincik, 08.10.2006, basne)
Barevné listí lemující cesty,
spadajíc na vlhkou zemi,
mlhy vznášejíc se nad lesy, městy,
kraj plný krásy, křehkosti a něhy.
Drobné kapky či krůpěje,
spadané v tvé vlasy,
nikdo se nesměje,
ostatním je podzim za depresivní časy.
Přehlížejíc barevnost a vidíc šedivý smutek,
chodí ulicemi, pomalu, tiše,
bez pohnutek,
budujíc si v myslích skrýše.
Však lidé otáčejí se a někdy se i zastaví,
když vidí dva blázny jak beze slova
běhají a radují se, ty dvě postavy
a pak běží dál a znova a znova.
Vždyť podzim, tak krásný čas,
jak pro nás stvořený,
jaro, léto ať vezme ďas,
naše duše mají tady své kořeny.