(Marťafon, 09.10.2006, basne)
Ráno padá rosa, do obilí sekne kosa.
K zemi padá klas,
podzim se blíží zas.
Dva měsíce léta,
verše o přírodě básník splétá.
Tu žabka kuňkla, do kanálku žbluňkla.
Tu srna zas u silnice
z příkopu jukla na auta postranice
A zajíc hupká vesele,
nejspíš vyskočil z postele.
Však mně se nechce vstávat,
svou energiji dávat ve věci nesmyslné,
jichž kouzlo není nelaciné.
Však sluneční paprsek dříve nežli vrána
vyžene spáče zrána.