(Marťafon, 12.10.2006, basne)
Les
Tak si jdu klidně po lese,
a klestí pod nohama se zatřese,
vdechuji vůni vlídnou,
náladu mám nyní klidnou.
Ta vůně, ta je nádherná,
a možná, že i barevná.
Alespoň v mých představách,
a nemám ani z lesa strach.
Spíše strach mívám z lidí,
co klid lesu závidí.
A stromy kácí bez rozmyslu a berou,
do přírody se jen tak derou.
Stromy tu rostly věky,
stejně jak potoky, jak řeky.
Klidně si stojí vedle sebe
a určitě je mráz nezebe.
I já slyším jejich hlas,
do lesa vracím se zas a zas.