(Vivi., 15.11.2006, basne)
Šedivý den a ůsta otevřená k zívání
Já otvírám oči dokořán,
a stále nevím kudy kam.
Ještě že je to umírání,když se už nechce žít,
Ráda zeptala bych se života,
raději zeptám se smrti.
Všecno je ve mě,smrt i život
Jak dlouho budu ještě čekat
Jen kapky rosy to ví.
Tvůj obraz nosím v sobě jako boha Aztéků,
A v takový čas
podobný nejspíše dnu moře
se vzdávám všech svých iluzí.