(Levandule, 29.11.2006, basne)
Mýlíš se,
jestli si myslíš,
že jsi jen tečka na mapě,
jen stopa genetiky mezi lidmi...
Kvůli Tobě
rozdrobím svou černou duši
na popel nevinnosti,
abych mohla
andělskými pírky
osadit v moři nebe
ty nejvzácnější květy
člověčenství
Pro Tebe vylezu
na nejvyšším žebříku
k Bohu do oken
(zapomenu na svůj strach z výšky)
a proklečím za odpustky
Tvých hříchů
(určitě se mýlíš!)
všechny jeho prahy
ke dveřím milosti
Mýlíš se,
jestli si myslíš,
že jsi jen žena
Tvoje životní role
již dávno přerostly lidské hranice
Než mi uvěříš,
stihnu Ti spočítat
paprsky z křídel,
které prozlacují
tolik životů
Jsi totiž anděl,
anděl lásky