(Mourek, 14.12.2006, basne)
Drnčená zvonku…
Za dveřmi stojí upocený chlapík s pleší.
Vždyť toho pána přece dobře znám.
Je to můj Pravda.
Však na rameno se mu tentokráte věší
samotná Miss World
a nejedná se o optický klam či mam.
Ahoj...
se svůdným úsměvem mě zdraví
(opravdu je to velmi krásná žena).
Mám radost, že tě konečně poznávám.
Jsem sestra Pravdy,
(v podstatě pravda nepatrně upravená).
A jistě se ti i líbím,
vždyť taky velice dobře vypadám.
Nastalo další řízení…
Ze Lži protistrany
suverenita na každém kroku opět září.
Však co to vidím,
od minula už mírně povadla jí ňadra,
pár vrásek přibylo na její sličné tváři.
Pravda se jen pod fousy usmívá.
Tak synku,
konečně v naše vítězství věř.
Uvidíš,
jak moje sestra na prach rozdrtí
tu jejich suverénně tvářící se Lež.
Pravdo, věřím vám…