(Písnička..., 22.03.2012, basne)
Okvětních plátků plné mám dlaně,
a střepy hrdě se třpytí a znějí,
zlobíš se na mě, já zlobím se na ně.
(A děti smutné jsou, když prvně smějí
rozhodnout se samy.)
Na ránu najednou jsme příliš lidé,
na správné pocity lidskost nám chybí,
a já teď bojím se, co ze mě zbyde.
(Kousek vždy ztratí se, když někdo slíbí
a nikdy nesplní.)
Nemysli si.
Já taky celý život jenom improvizuju.