(Mausik, 03.05.2012, basne)
Dny prázdnoty bez hrstky něhy,
úsměvy naučené grimasy,
smutek potlačen za faleš radosti,
duše slábne a sny umírají.
Slzy, které dopadají na polštář,
jsou nože zabodnuté v zádech,
nechci už žít ve všech směrech,
je prostě konec…
Hledám něco a nevím…
čekám a nic nepřichází,
jen bolest a temný stín mnou prochází,
proč dál žít, když nikdo o to nestojí…
Přátelství mocné pouto ale na vše nestačí,
pocit že srdce z kamene, bez lítosti,
jen spousta hněvu utíkám od davu,
stačí už jen pár kroků k nekonečnu..