(poeta, 17.05.2012, basne)
opři se o zeď snů
splyň
a pochop tu hru nevinnou
že nejde žít jen s jedinou
že touha nutí zakopávat
ze sebe plnou náruč dávat
brodit se něhou po kolena
odložit rozum do ztracena
a ikdyž třeba padne měna
věštba tím bude naplněna
opři se o zeď přání
k níž vrba větve sklání
spočítej proutky,jen ty dlouhé
a pak se ponoř na dva pouhé
již jednou žité okamžiky
co tělo hřejí
a zatímco se lístky chvějí
usměj se,řekní že už víš
to správné příjde
jen pojď blíž
dotkni se mojí horké dlaně
pak se jen ponoř
odhodlaně
opři se o zeď hřbitovní
vzpoměň si
na lásku co spí v ní