(tooc, 24.05.2012, basne)
Je za pět dvanáct,
doopravdy.
Co bylo dnes
už je tu navždy.
Strkám hlavu do oprátky
a sám.
Je nula pět a já furt dýchám.
Vždyť už nikam nepospíchám.
Slyším vylétat zátky...
šumivého.
Někdo slaví?
Zrovna teď?
Jen mě sluchu nepodveď!
Jdu je zabít.