(Katy98, 16.08.2012, basne)
Mraky zloby snášejí se nad betonovým světem,
kusy smutku rychlým letem,
ty se ve vzduchu vznášejí,
kyselé slzy Matky přírody na nás padají.
Trocha butanu a směs kyselin,
dříve rajská zahrada, teď jedovatý plyn.
Zdřevnatělé stvoly se tu tyčí,
každý člověk Zemi ničí.
Ruku v ruce zkáza s člověkem,
až propadne se pevná půda, snad se neleknem..