(Satha, 18.11.2012, basne)
Vteřiny se vlečou
bez výrazů
vnímám tváře
plné chladu, šedi
Duše se brodí
nánosy splínu
a hořkosti
pronikají do vědomí
Toužím řvát
však jsem němá
bez znalosti pantomimy
a tak jen hledím přes mlžný opar
Potkat tak blázna
který rozdává úsměvy
a nečeká nic
jen vlídné slovo a barvitý hlas