(Sunny, 15.01.2013, basne)
Pomalu se rozednívá
a já bych tak moc chtěla,
abys to byl Ty,
kdo se vedle probouzí.
(Je zvláštní sdílet lůžko s tím,
co nikdy neprolne mou duší…)
Jednou jsme utíkali nocí…
Ztrácel ses,
v cizích šlápotách,
v cizích snech,
v cizích krocích…
a než všechny lampy
na rohu ulice s blížícím se ránem zhasly,
poztrácel ses úplně…
Jako nevyřknutá slova,
promarněné sliby,
pohled z noční tramvaje,
jako všechna mlha
při východu slunce.
Jako všechna mlha,
NAD RÁNEM…
Ztrácel ses,
a ztrácíváš se sobě,
NADÁLE...
a ztrácíváš se mně
a ztrácíváš se ve mně
a ztrácíme se sami sobě
NAVZÁJEM...