Tobě jsem zasvětil většinu svých myšlenek

Má krev proudila jen směrem k tobě

Hřál jsem se teplem tvé heboučké kůže

a dýchal s tebou stejnou vůni

městských ulic a zakouřených pokojů

Žárlil jsem na tvé nevinné lásky

a choulil se v pohledu tvých sametových očí

Budil jsem se ze zlých snů

                                            a hledal jsem jen tebe

Jen k tobě jsem se vracel z dalekých cest

zalykal se tebou prosyceným vzduchem

A ty mi stále unikáš

Ten kousek mezi námi

                                     je několik světelných let

Mám pocit

                   že octl jsem se v kleci

a ty mě sleduješ se zlomyslnou chutí

a divíš se

                jak mohl jsem se chytit

na zaprášenou udičku ukrytou od nepaměti

                                                                      v nenavštěvovaném koutě

Nechápeš

                 co srazilo mě k tvým nohám

Jen směješ se tomu bláznivému šašku

Přestanu být jen hračkou v tvých jemných prstících?

Obávám se

                   že ne

A přesto ti zasvěcuji většinu svých myšlenek

Má krev proudí jen směrem k tobě

Jen bojím se přiznat se proč

I sobě i tobě i ostatním

A žárlím stále víc na tvé nevinné lásky

Jen bojím se že přijde konec

že tě omrzí stará hra

Zmítám se v životním paradoxu

Vím

        že tě mám rád

a jen v této lásce je můj šém života

I přes to přese všechno

                                      i po tom po všem