(Kirsten, 11.06.2013, basne)
Zas mi ta černá ruka ďábla,
svírá všechny vnitřnosti,
ty praskají a krvácí
oči chrlí plameny.
Nechci aby mi jed,
lži, které pořád žiji,
koloval v žilách,
železně se tomu stavím.
Zatnout zuby,
až skřípají skořápky,
té chvilky krásné,
tolik trvající?!
Bojovat se sebou,
je jediný boj,
který můžeme vyhrát,
a zastavit krvácení.
Hruď se mi propadá,
do toho prázdného místa,
nesnáším pokrytce,
tlak mi kolísá.
Na zádech hrboly,
tvoří se křídla,
vysušená ústa,
a slepé oči.
Nenávist ke lži,
žárlivost z lásky,
ze mě dělá...
anděla smrti