(Amonasr, 12.07.2014, basne)
JEDNOU PROVŽDY HOST
přicházíš po špičkách
i rozkopnutím vrat
jak se ti právě zachce
často si dáváš na čas
až tak
že už tě nečekám
sotva však ztratím víru
že ještě zatoužíš
po setkání
se starým bláznem
už cpeš se do dveří
v touze smést vše
jak příval
z protržené hráze
však já už prokoukl
tvé lsti
má drahá
vím kam až
tě můžu vpustit
ani o krok dál
jen přesně tam
kde ještě roste tráva
kde ještě nepláču
kde sice jak blbeček
přec ale jen se
usmívám
kdy aspoň namlouvám si
že tvářím se
jakože nic
kdy spolu hrajem si
na slepou bábu
kdy vdechuju tě
labužnicky
z plných plic
kdy jen tak akorát
ztrácím hlavu
jen si tak lehce
vrávorám
(foukáním do ohně
se to přece stává)
kdy před spaním
mravenci šimrají mě
v zátylku
kdy vím
že jsi to ty
mně nejdražší
mámivá
ta pravá
jestli tak
nevypadá nebe
pak žádné ani není
a jestli ano
pak jen tam
chci tvým hostem být
tak jako ty mně
jsi tady nejmilejší host
ne
prosím
nechoď ještě nikam
zůstaň tu se mnou
aspoň do svítání
a do dalšího
a pak znovu
a zas
a zas
až přece odejdeš
stejně se mi vrať
kdykoliv se ti zlíbí
pak jednou
přijdeš-li naposled
ať je to prosím
jen v té jedné
jediné chvíli
kdy tvůj
můj
náš společný
pán
(já vím
jsi to zas
jen ty sama)
řekne rázně
tady už končíme
tleskne
A DOST!
pak prosím
slib mi
že už na věky
budu jen a jen
TVŮJ HOST
Praha, 12.7.2014
http://www.youtube.com/watch?v=za_6A0XnMyw