(kudlankaW, 26.08.2014, basne)
Olověné
nebe
V čele průvodu
věnec
z něhož zebe
smuteční procesí...
Operní pěvec
v patosu
provolává:
„Věrni sobě!“
Vdovu vede
v ponosu
rodinný přítel
(tajný ctitel?)
K čemu jsou v životě
velká gesta
excesy
vztek či zášť ?
„Padá olovený dážď“
Slzy se šinou po skle,
nebeský pláč...
Mou rozjímavou
když oči v krůpějích plavou
přeruší něčí otázka:
„Platíte dohromady,
nebo zvlášť?“