(josuatree, 09.11.2014, basne)
z mlhy slunce vydralo se
při snídani probíráme pár věcí
ale nakonec to zaskřípe
a tak zase hádáme se
až mi nakonec dotčeně řekneš
proč se mnou vůbec ještě jseš ?
a mě po tolika letech napadá
kam že se poděl ten souzvuk
na dvě struny
a co že je to vlastně láska
když si dva hlasy přestávají
mezi řečí rozumět ?
lavina něžných i bodavých slov
zkroucená v promlkách let
potřeba být spolu a pak od sebe
vzájemné výčitky a usmiřování
neodbytné myšlenky které občas
cukají až někde ve slabinách
nebo pocit jistoty že ten druhý
bude vždycky někde čekat ?
potřeba pochopení a dotyku
přitažlivost splynutí milostná nálada
svíjení dvou těl ve zpoceném objetí
chtění rozkoše tak slastné
že stojí za to se k ní stále vracet ?
možná tak ještě zamlada
ale jen o tohle přece v lásce nejde
co tedy láska sakra je
že nám nedá pokoje ?
možná jen neléčená závrať
smyslně nesmyslná
a nesmyslně smyslná
s jistotou snad večerního deště . . .
možná je něco mezi tím vším
ale jsou to jen pouhá slova
ať řeknu cokoli
prostě nevím
co je vlastně láska