(Akrij8, 06.12.2014, basne)
Pročítám jitra na cokoli,
co připomíná tvou tvář v dobách,
po skývách ochutnanou deštěm,
posté prokládám tě duhou,
když bolest tančí v hlavní roli,
obuta v baletních střevíčkách,
rzíš a zníš mi žestěm
na notu půlovou
Rozpoloženi v parketách červotočíme
prostřepeným snem do neznáma
pro za(s)slepené zítřky
hledáme mrtvé nádechy
na prknech, v nichž svět znamenáme,
kráčíme krok sun krok, tma,
sekerou na remízky
dělíme myšlenky na vzdechy
Podpatky prošlapaných vin,
had vine se meziprstím
sňali ti podobu z tváře
pro suchou uplakanost
pro ztichlou sudbu rovin,
protnout se, se ztraceným
vyhrát zpět na plné čáře
zprocitanou radost
(ne)obyčejně žít