(Daniela, 16.12.2014, basne)
Zas dalším dnem
nořím se do svých stínů
víc na míru ostatním
lidem, než životu
vlastnímu.
Mizí všechna přání,
sny i láska ryzí,
když pod prahem
všech věcí, ukrýtá
je marnost žití.
Proustoupím jí sama,
když mi ji bůh dává
darem
spolčen s ďáblem,
světlo a tma,
jít nebo stát,
bdít nebo spát,
bůh vyhrál hru,
pro mě šach mat.
(Učím se jen
v pokoře prohrávat)
16.12.2014