(Elisa K., 22.12.2014, basne)
A až nebude kam jít
a čí jméno křičet uprostřed noci
do ulic které počínaje včerejškem začaly spát
budeme bezprizorní
budeme sami sebou
sami se sebou
těch vlasů
Bože těch vlasů vypadaných na polštáři
spočítej je
a pak mi řekni že je to jen přebytkem stresu
na který si musím teprve zvyknout
protože člověk si zvykne na všechno
až nebude kam jít
budeme stát za zavřenými dveřmi
toulaví psi nás budou hřát
a pachuť života nám bude hořknout na jazyku
místo vánočního cukroví
které už nikdy nebude chutnat stejně.