(bluebeing, 16.03.2015, basne)
V tichu a sám,
marně přemítám.
Proč jsem jaký jsem,
tak osamocen.
Chybí mi láska snad?
Která by kvetla jak ovocný sad
a já o ni mohl pečovat.
S někým koho měl bych rád,
za koho by stálo až do konce
věků se prát.
S kým bych se mohl smát
a i v nejtěžších chvílích při něm stát.
A není to nakonec mým osudem?
Být tu pro ostatní, ale osamocen.