(margaretm, 18.04.2015, basne)
Do místnosti vstoupí stín
Tak chladný zlý a upřímný
Úsměv na tvářích přítomných
Zmrzne v tu samou chvíli
Jenom tobě dojdou síly
A temnotu chytíš pevně do rukou
Kousky střepů se ti zaboudnou
Do bledých rukou
Každým slunečním paprskem roztávají
A každým zatměním opět chladnou
Pohyby stínu vadnou
Pohltíš ho světlem
Radši zmizí
Ty ale víš že se vrátí
Nemůže nic jiného dělat
Teď patří tobě a ty to víš
Škoda že neslyšíš
Ten nepřetržitý pláč rusalky
Rozplyne se po místnosti
Tak jak to dříve dělával
Jen teď září zoufalstvím
Být s tebou ho ničí
Jenže když tu nejsi tak křičí
Slova plná bolesti a lásky
Jaké to asi je
Být víc než jen mrknutí oka
Znamenat tak moc
Jako ty znamenaš pro ni
-
Vždy když se k sobě skloní
Řev davu utichne