(Wyrda, 05.02.2007, basne)
Nesmrtelnost je věc krásná,
bohužel však velmi vzácná.
Na koho se štěstí usměje,
ten si ji do sytosti užije.
Vidím tu jedno východisko jasné,
pro mne velmi lákavé a krásné.
Nesmrtelným upírem se stát,
obávané smrti se jen smát.
Svého rozhodnuté nikdy nebudu litovat,
mého spasitele budu navždy milovat.
Kdo z nich se mnou svoji krev smíchá?
Kdo pro toto poslání jenom dýchá?
Nastavuji krček tobě,
udělej rozkoš mě i sobě.
Zakousni se, do sytosti saj,
nové poznání, nový kraj.
Teď zas budu já pít,
budeme spolu žít.
Dost! To už stačí,
naše těla krvácí.
…
Už mezi nesmrtelné také patřím,
svět v novém světle spatřím.
Skočím do toho s velkou chutí,
tohle je pro mne správné žití.
Poznávám ten jejich svět temný,
někdy umí být i převelice jemný.
Chceš-li ho také poznat,
stačí se mi jen ozvat….